Recenze obsahuje spoilery.

Thor: Láska jako hrom je audiovizuálně možná tím nejpůsobivějším samostatným filmem s tímto bohem hromu v titulní roli. Film nicméně na spektáklu stojí, protože scénář je chaotický slepenec několika cool momentů propojených oslími můstky v neprospěch kvalitní zápletky. Nejhorším aspektem filmu je ovšem jeho tón, kdy situace působí, jako by režisér vzal v potaz obecnou kritiku tendence marvelovských filmů zabíjet vážné momenty lacinými vtípky a místo aby se této tendenci vyvaroval, dovedl ji do extrému. 

Je zřejmé, že čtvrtý Thor chce být nenáročnou komedií, která zahřeje u srdce, ale právě to se mu nedaří, protože nenabízí žádný hlubší základ, vůči kterému by těmito pozitivními emocemi na diváka zapůsobil. Kromě hlavního padoucha Gorra (, který se naštěstí komedii vyhnul úplně,) totiž film nenabízí žádný seriózní moment, který by vždypřítomný humor pasoval do role funkční složky filmu. A to přesto, že se film zabývá velice vážným tématem jako je čtvrté stádium rakoviny.

Je to dost kontroverzní téma pro nenáročnou komedii, ale pokud by se mu věnovalo víc prostoru, mohlo vést k filmu, který nějakým způsobem dojme. Takto je to jen pouhý nástroj, jak udělat z Jane Fosterové Thora a pak rychle uzavřít její příběh v tomto univerzu. S tématem rakoviny se v tomto filmu zachází, jako by o nic nešlo a když nám film nedovolí brát vážně ani to z nejvážnějších možných témat, které lze vymyslet, nelze už ve filmu brát vážně nic.

S ryze komickými postavami nelze soucítit. Děj je předvídatelný a všechny postavy jsou tak tímto způsobem prakticky chráněné scénářem. Film nenabízí žádnou nejistotu, která by diváka držela v napětí. Dialogy jsou dětinské, stejně tak jako chování všech postav. Některé vtipy film dojí tak dlouho, až jsou otravné (žárlivost zbraně a kozy) a nesmějí se jim ani v sále přítomné děti. Jakákoliv váha, kterou mohla mít smrt Jane je zase neutralizována potitulkovou scénou, kdy vidíme Jane vcházet do Valhally. Z nějakého důvodu se do ní dostala, přestože zemřela na rakovinu a dlouho po boji, zatímco v polovině filmu Thor říká krvácející Sif, že musí zemřít v boji, aby se do Valhally dostala.

Cílem hlavního padoucha Gorra je zabít všechny bohy, protože jsou sobečtí a kvůli jednomu z nich mu zemřela dcera (netřeba ronit slzy, smrt je v MCU jen dočasná). Thor mu v tom chce zabránit, a tak se celá výprava vydá na sněm bohů, kde vidíme, že opravdu sobečtí jsou. Mezitím Gorr už unesl asgardské děti, aby vylákal Thora a sebral mu jeho zbraň se schopností otevřít Věčnost, která Gorrovi splní jedno přání. Apeluje tak na Thorovu lidskost, čímž jde absolutně proti svému přesvědčení, že bohové žádnou nemají. Je také připravený zabít děti, čímž se jeho morální pozice bortí a my tak můžeme fandit bohům, kteří tedy své hříchy v konečném důsledku nemusejí vůbec napravovat.

Thor chce zabránit zabijáku bohů, aby pokračoval ve své křížové výpravě, (z které na plátně neuvidíme vůbec nic) a tak zabije šéfa všech bohů Dia (netřeba ronit slzy, smrt je v MCU jen dočasná) a vezme mu jeho blesk, protože četl scénář a ví, že o svoji sekyru brzy přijde. Ještě předtím jej ale Zeus spoutá strhne z něho všechno oblečení. Bohyně omdlévají a ostatní z toho mají zábavu. Scéna dokonce byla jedním z hlavních lákadel traileru. Zajímalo by mě, jestli by si Taika Waititi v Hollywoodu ještě někdy škrtl, kdyby do stejné situace v rámci genderové vyváženosti umístil Jane. 

Ta Thorovi na jeho výpravě pomáhá, protože Mjölnir ji dodává sílu a zdraví. Ale zároveň jí také bere sílu a ničí zdraví?? Nicméně Jane chce bojovat, protože Gorra je třeba zastavit. I když se jí tato záležitost vlastně vůbec netýká. Nakonec ovšem obětuje svoje zdraví, aby zachránila Thora, čímž se její oběť stává alespoň osobní a dává větší smysl. Její smrt má minimální dopad, protože status quo nijak nezmění. Doteď tu nebyla, na chvilku přišla a zase tu nebude, ale smrt je vždy smutná. Dokud neuvidíme v potitulkové scéně, že se vlastně až tak moc neděje.

Gorr, který mezitím vyvraždil půlku bohů v galaxii, se nechá Thorem přesvědčit, že vlastně nehledal pomstu, ale lásku. Thor ho přesvědčí, aby své přání využil k oživení své dcery namísto k zabití všech bohů. Gorra, který je zřejmě idiot, jiné přání, než zabít všechny bohy nenapadlo. Zbraň, která mu dodává sílu ho totiž zabíjí (zní to povědomě?) a jeho dcera by zůstala sama, takže je zřejmě lepší, když zůstane mrtvá. Ono by se to přání asi dalo formulovat tak, aby přežili oba, ale nakonec si tedy Gorr přeje návrat své dcery a sám zemře. Dívku adoptuje Thor. 

Mimochodem, tahle věčnost, o které Thor celou dobu věděl, by se docela šikla při válce s Thanosem. Ale ne, Doctor Strange viděl jen jedinou možnost. A hodil by se i Mjölnir, který se z ničeho nic umí sám opravit.

Nakonec tedy Thor vychovává dívku jako svoji dceru, což je naprostý tématický odklon a velký milník pro tuto postavu, pro kterou si film ani celá série žádným způsobem nepřipravovala půdu a celá věc tak působí jen jako rychlý set up pro další film, kdy se tvůrci pro změnu pokusí těžit z dynamiky válečníka a dítěte, která se vyplatila u Wolverina, God of War, Mandaloriana a Zaklínače.

Pokud ale mohu předpovědět Thorovi budoucnost, tak si tím podepsal ortel smrti, protože tato dynamika dává Thorovi záminku zemřít a v Marvelu evidentně nevědí, co s postavou Thora (a zřejmě i Hulka) dělat. Je to smutné, zvlášť když jeho dva nejbližší kolegové z Avengers si vysloužili důstojné zakončení svých příběhů.